Skutečná láska

Sedíme s kamarádkou na vrcholu Pálavy. Lehký větřík si pohrává s našimi vlasy. Je všední den. Nikdo kromě nás tu není. Obě nás zalévá blažený pocit. Pro nás obě je to velmi výjimečné místo. A výjimečné místo si žádá i výjimečné téma k rozhovoru. Mluvíme o skutečné lásce.

Myslím, že skutečná láska není o velkých gestech, drahých dárcích nebo dokonalých slovech. Není to ani žádná filmová scéna, ve které všechno do sebe zapadá. Myslím, že je to něco mnohem tiššího. Něco hlubšího. Vlastně něco, co po sobě zanechá otisk. Ne v kalendáři, nebo na sociálních sítích, ale v nás samých.

Láska, která je opravdová, nás změní. Ne tím, že by nás předělala, ale tím, že v nás něco probudí. Něco, co jsme třeba dlouho skrývali. Snad jde o důvěru, odvahu cítit či schopnost být zranitelní. Opravdová láska se totiž dotkne míst, o kterých jsme ani nevěděli, že v nás jsou. A právě proto zanechá stopu. A ta stopa je nesmírně hluboká.

Vlastně to ani nemusí být láska, která v nás zůstane navždy. Možná přijde jen na chvíli. Možná nás jen pouze něco naučí. Možná nám otevře dveře, nebo rozsvítí světlo tam, kde byla prozatím tma. Ale i tak v nás zůstane. Jako otisk ruky v hlíně, která stihla dozrát. Jako paměť duše, která nezapomíná.

Skutečná láska však nemusí být snadná. Ale vždy je pravdivá. A ta pravda, když se nás dotkne, nás už nikdy nenechá být stejnými lidmi, jako jsme byli.

Někdo uvnitř nás zanechá stopu třeba tím, jak se na nás díval. Jiný tím, že nás vyslechl v momentě, kdy pro nás nikdo další neměl pochopení. Někdy to může být jen dotyk, který nám tak bolestně chyběl. Jindy slovo, pohled nebo jen pouhopouhé sdílené ticho. A my najednou víme, že to bylo skutečné. Že to bylo to, co jsme si měli zažít.

Ve skutečnosti to ani nemusí být o tom, že s tím člověkem zůstaneme celý život. Nýbrž o tom, že se nás dotkl takovým způsobem, že jsme konečně začali cítit sami sebe.

A to je to, na čem jsme se s kamarádkou shodly. Tohle místo je magické. Hluboké rozhovory se tu vedou tak snadno. Něco se ve mně pokaždé otevírá takovým způsobem, že to ani nedokážu popsat…