Blog

Příběh duše

Je velmi příjemné ráno. Snídám na zahradě. Vůně kávy se prolíná s vůní kolem rostoucích květin. Ptáčci zpívají. Připadám si jako na koncertě. Lehký větřík si pohrává s korunou stromu, jenž je dominantou naší zahrady. Koukám také na rosou pokropený trávník. Duhové kapičky vody se nádherně třpytí. Jsou jako diamanty, které tam v noci někdo rozházel. Rozházel proto, abychom měli my lidé co obdivovat. Příroda je prostě okouzlující. To si uvědomuji snad každý den.

Svým přirozeným způsobem se mi někdo vloudil do pozornosti. Kos:-). Ani ne metr ode mne neúnavně rozhrabuje mulčovací kůru kolem levandule. Asi také zatoužil po snídani. Vůbec se mě nebojí. Jeho neustálé pobíhání mě nutí k úsměvu. Hlavou mi prolétá myšlenka: Dnes bude další krásný den mého života. Den, který prožiji podle sebe. Jsem vděčná. Jsem šťastná:-).

Za pár hodin pojedeme s přáteli do nedalekého lomu. Už několik dní po sobě je hodně horko. Naše těla si nějaké to příjemné letní osvěžení rozhodně zaslouží. Teď mám však ještě chvilku sama pro sebe. Syn totiž stále spí. Dávám se do čtení. Relaxuji. Pohlcuje mě až tajuplná energie. Hltám stránku za stránkou. Zbývá už jen trošička.

A co že to je za knihu?

100 nejkratších cest k Tobě aneb Příběh duše (Petr Casanova). Jakmile přečtu poslední slovíčko, je rozhodnuto:-). Musím vám o ní napsat. Součástí tohoto krásného rána tak bude i psaní. Moje oblíbená činnost:-).

Před pár dny jsem tuto knihu dostala darem. Darem od kamarádky. Tahle krásná milá dušička ani netuší, jak moc jsem si potřebovala něco takového přečíst. Připomínání cest k sobě je důležité. Nikdy toho není dost. A tak touto cestou děkuji za krásný dárek. Dárek, který v sobě skrývá moc posouvat lidi kupředu:-).

Knihy typu: Co dělat, aby… moc ráda nemám. Pravidla do mého života nepatří. Patří tam volnost. Volnost dělání čehokoliv, co uznám za vhodné. Tato kniha však žádný návod není. Je to čtení, které vás nutí k zamyšlení. Je to kniha plná blízkých příběhů, které se dotknou vaší duše. A to svým jedinečně nenásilným způsobem. Je to kniha o pochopení, porozumění a o všem, co nelze vidět. Je o tom, co cítíme. O tom, co už dávno víme. Nutí vás k vykročením za vším, co byste od života chtěli nebo chtít měli. Je plná zajímavých citátů. Je to kniha pro ty z vás, kdo chtějí od života víc než jen setrvat na bezpečném místě. Pro ty z vás, kdo věří, že zdolávat životní lekce je důležité.

A jaké je poselství této knihy?

Řekla bych, že asi něco takového: Vykročte. Hledejte. Zkoušejte. Budujte. Věřte. Smějte se:-))). Mějte se rádi. A hlavně nezapomínejte, že svůj život si tvoříte sami. Užívejte si každičký okamžik... třeba jako já, když teď sedím na zahradě a snídám:-).


Zpět na blog
Lenka Prošková

Lenka Prošková

Jde cestou, kterou si sama zvolila. Baví ji dělat věci jinak než ostatní. Miluje svůj život. Má ráda sebe, svého syna, rodinu i přátele, prostředí, ve kterém žije, a asi všechno, co ji dokola kolem obklopuje. Miluje svobodu, život jaký vede a to i přesto, že je asi každému jasné, že vždycky všechno dokonalé zdaleka není. Lenka je autorka dvou knih pro ženy Všechno má svůj čas a Krásná neznámá. Píše nejen knihy, ale také články, díky kterým se snaží lidi inspirovat ke klidnějšímu a radostnějšímu životu. Má ráda sny a lidi, kteří mají odvahu je následovat.

Její příběh si můžete přečíst zde. Lence můžete napsat na info@lenkaproskova.cz. Najdete ji i na Facebooku.