Letem světem za dobrodružstvím

Jupííí, končí prázdniny! Takhle jsem se radovala první zářijový den. Proč? Není to tak, že by se mi dlouhé letní prázdniny nelíbily. Mám je samozřejmě velmi ráda. Je to proto, že skončil čas vyhrazený dítěti a začal čas vyhrazený pouze a jenom mně. Snad vám to nepřipadá sobecké. Jen se snažím být upřímná:-).

Už nějaký ten rok se stává zvykem, že v září beru nohy na ramena a frčím pryč. Každá máma si přece potřebuje odpočinout. A tak nechávám starosti pěkně doma a vydávám se za novým dobrodružstvím.

A kam jsem se to vlastně vydala?

Na Sardinii. Na ostrov plný zázraků, legend a tajuplných míst. Na ostrov, kde kdysi žili skřítkové a obři a kde jsou tisíce záhadných staveb zvaných Nuragy. Nikdo neví, proč tu jsou, ani jak vznikly. Z dálky připomínají hromadu kamení, ale jsou to geniální a elegantní stavby. K tomuto ostrovu mě také láká fakt, že zde již od pradávna žili nespoutaní lidé, kteří ctili svou vlastní cestu. O ostatní se vůbec nezajímali. Měli svůj ostrov. Nepotřebovali víc. S nikým nebojovali, ani neměli touhu plavit se po moři a objevovat nová místa. Jednoduše jim stačilo to, co měli:-).

Tato dovolená mně vlévá čerstvou krev do žil. Poznávám nové lidi spolu s jejich vlastními životními příběhy. Samozřejmě se scházíme dobrá parta. Osm žen a jeden jediný muž, který na nás od první chvíle úsměvně dohlíží. Docela by mě zajímalo, co si o naší sestavě myslí:-)? Vím, že nic takového nečekal. Myslel si, že jedou i nějací další statní pánové:-). A tak není divu, že mě docela často napadají otázky: Je rád, že má tolik ženských jenom pro sebe? Nebo si říká, že toto už nikdy:-)? Ale všichni si rozumíme, takže po celou dobu mezi námi panuje klídeček a pohodička, sem tam okořeněná parádními srandičkami:-).

Dovedu si dost živě představit, jak budu na naši společnou cestu o zimních chladných večerech vzpomínat. Bude mě hřát u srdce, vím to zcela jistě:-).

Každý den probíhá úplně jinak. Nikdy nejsme na stejné pláži dvakrát. Pořád je co prozkoumávat. Program je nabitý k prasknutí, ale nikdo nikoho do ničeho nenutí. Někdy odpočíváme tělesně, rochníme se v teplém průzračném moři a opalujeme se na sluníčku, jindy zase odpočíváme duchovně, objímáme menhiry, navštěvujeme různá energetická místa a samozřejmě nechybí ani památky. Také jsme se vydali na rodinnou farmu, kde nás pohostili tradičním italským jídlem a pitím. Věřili byste, že jsme zvládli večeři o deseti chodech a k tomu pár lahvinek vína:-)? Prostě od všeho trochu. Letos jsme měli dokonce náš pobyt obohacený o úchvatnou podívanou na divoké koně a také na hejna plameňáků. No řekněte sami, kde jinde v Evropě můžete něco takového zažít.

Moc si vážím všech svých zážitků. Sardinie má opravdu hodně co nabídnout, ale když tato dovolená končí, vůbec nesmutním. Dokonce se i těším domů. Jsem odpočatá, příjemně naladěná a vím, že i naše česká krajina má hodně co do sebe. A co teprve na podzim, kdy se zbarví do těch krásných žlutočervenooranžových barev. Po pravdě, už se na tu podívanou nemůžu dočkat:-)…

A jak to máte vy? Také si sem tam dopřáváte odpočinek od dětí či od manžela?

Dřív jsem si něco takového nedovedla představit. Hodně jsem žila pro druhé, nicméně život člověka naučí:-). Všechno jde, jen se musí chtít. Však on se svět nezboří, když na nějakou dobu vypnete a přenecháte starosti o děti manželovi či babičkám:-). Za sebe rozhodně doporučuji. Věřím, že pak vás bude život mnohem více bavit. Všem přeji krásné podzimní dny…