Blog

Jednosměrná jízdenka

Začínají prázdniny. Slunce svítí. Obloha je čistá jako nepopsaný list papíru. Za tím se určitě skrývá nějaký pěkný zážitek. Kdo ví, co mě dnes potká. Uvidíme:-). Hned po snídani vyrážíme se synem a jeho kamarádem na naše oblíbené koupaliště ve Slavkově. Je to kus světa, kde vládne klid a úžasná pohoda. Možná se teď smějete. Klid a pohoda na koupališti? To asi sotva! Ale vážně to tak je. Je to naprosto božský místo. Musím však přiznat, že tam jezdím hlavně ve dny, kdy je většina lidí doma nebo v práci. I toto prostě dělám jinak než ostatní. Nečekám, až se voda vyhřeje na pětadvacet, ani až se teplota vzduchu vyhoupne ke třicítce. Stačí mi mnohem míň. O to větší požitek to pak je:-))).

Moc ráda do této pohody vtahuji i své kamarádky. Dnes se tam setkávám s Romčou. Myslím, že můžu s čistým svědomím říct, že ji Slavkov okouzlil stejně jako mě.

,,Něco jsem ti přivezla!” zajásá po chvilce našeho rozhovoru. Z tašky vytahuje knihu.

Koukám na ni. Po těle se mi rozlévá zvláštní pocit.

,,Určitě se ti bude líbit,” dodává a podává mi ji. Její upřímný úsměv mě hřeje až na srdci.

Čtu název knihy. Jednosměrná jízdenka. Opravdový příběh. Tak to bude vážně něco, pomyslím si. Zvědavě hltám další písmenka na jejím obalu. Jméno autorky Katy Yaksha neznám. Nevadí. Brzy se o ní dozvím víc. Místo toho mě zaujala věta: Poslechnout hlas svého srdce je to nejlepší. Ano, to je ono! Mé srdce jásá. A jásá ještě jednou. Zjišťuji, že příběh se odehrává v Itálii. Bože, tak to už je vážně síla:-). Lepší kombinace rozhodně existovat nemůže. Snad jen kdyby to byl příběh o lásce. A co se nestane. Otočím knihu a čtu: Kniha je o pravém smyslu života, o opravdovém štěstí a o lásce. No vida, usměju se spokojeně. Teď už vím, že ve svých rukou držím koktejl těch nejlepších ingrediencí.

Děkuji, děkuji, děkuji!!!

Později odpoledne, když už je Romča pryč, se věnuji svému oblíbenému plavání. Přemýšlím o knize. Jsem nedočkavá. Zakrátko vylezu ven z vody. Lehám si na vyhřátou dlažbu nedaleko bazénu. Mé tělo je příjemně protažené i osvěžené. Než se pustím do čtení, musím uschnout. Zavírám oči. Poslouchám, jak se voda líně přehupuje přes jeho okraj. Připadám si jako u moře. Myslí mi prolétá má oblíbená myšlenka. Svůj život prostě miluju.

Konečně beru knihu do rukou. Vychutnávám si ji od prvního okamžiku. Je o dívce, která odhodí strach a sama se rozjede na ostrov, který vůbec nezná. Který dokonce ani nikdy poznat netoužila.

Proč?

Prostě poslouchá hlas svého srdce.

No řekněte sami, není to super? Není to víc než obdivuhodné?

Od začátku s Katy velmi sympatizuji. Její cesta je dobrodružná, plná poznávání cizích míst i cizích lidí. Taky jsem se dost hodně nasmála. To ale rozhodně není všechno. Troufám si říct, že je hlavně o sebepoznání. Myšlenky, které podporují osobní rozvoj, jsou totiž všudepřítomné. Stejně jako italská slovíčka:-). Kniha se moc krásně čte. Je psaná formou deníku.

A hádejte co?

Poslední datum v knize je den, kdy mám narozeniny. A sranda je, že datum, které je zmiňováno jako den předchozí, je zase datum narození mého syna.

Že by znamení podniknout něco podobného:-)?

Láskou k Itálii se nikde netajím. Je to země, která dokáže k mnohému inspirovat. Jezdím tam opravdu často a ráda. A kdo znáte mé knihy a články, tak víte, že i část mého psaní proběhla právě tam. Itálie má prostě své neopakovatelné kouzlo. A nějaké to kouzlo na mě promlouvá i z této knihy.

Všechno, co jsem s Katy skrze její knihu prožila, mi bylo opravdu velmi blízké. Možná je to i tím, že obě rády píšeme a obě se rády touláme místy, které neznáme a za kterými se snažíme poznat něco víc než jen věci. Obě milujeme cappuccino a cornetto:-). Obě píšeme skrze své pocity i skrze své srdce. Číst tuto knihu je velmi osvobozující. Je to světlo na cestě každého z nás.

Z tohoto mého dalšího uchvacujícího knižního zážitku docela přirozeně vyplynulo, že hned po otočení poslední stránky jsem sedla k počítači a zarezervovala si ubytování i letenku na Ischii. Ne, není jednosměrná:-), jen mám chuť ty tajuplné uličky a pláže s vykukujícím hradem na útesu poznat na vlastní kůži. První hřejivé dny příštího jara tak prožiji právě tam. Ani nemůžu popsat, jak moc se na to těším:-).


Zpět na blog
Lenka Prošková

Lenka Prošková

Jde cestou, kterou si sama zvolila. Baví ji dělat věci jinak než ostatní. Miluje svůj život. Má ráda sebe, svého syna, rodinu i přátele, prostředí, ve kterém žije, a asi všechno, co ji dokola kolem obklopuje. Miluje svobodu, život jaký vede a to i přesto, že je asi každému jasné, že vždycky všechno dokonalé zdaleka není. Lenka je autorka dvou knih pro ženy Všechno má svůj čas a Krásná neznámá. Píše nejen knihy, ale také články, díky kterým se snaží lidi inspirovat ke klidnějšímu a radostnějšímu životu. Má ráda sny a lidi, kteří mají odvahu je následovat.

Její příběh si můžete přečíst zde. Lence můžete napsat na info@lenkaproskova.cz. Najdete ji i na Facebooku.