Deset přání

Uff… tak tato kniha mi dala vážně zabrat… ale v tom nejlepším možném smyslu:-). Není u mě zvykem, že nějakou knihu čtu déle než týden… a tahleta mi byla v patách dokonce celý měsíc. Asi to tak mělo být. Asi jsem ji měla číst pěkně pomaloučku polehoučku.

Zažívala jsem pořádnou jízdu. Dělo se toho kolem mě nějak moc:-).

Přiznávám se dobrovolně, byla jsem prostě dost hodně zaměstnaná životem. Mým milovaným životem:-).

Tak nějak mi z toho vyplývá, že mi nedala zabrat kniha jako taková, ale spíše překrásné dny, které mám za sebou. Po hodně dlouhé době jsem si přála, aby dny byly delší, abych toho stihla zažít ještě víc, abych si mohla číst víc než jen pár stránek denně:-))).

Jak už jsem v minulém článku psala, odletěla jsem na Sardinii. No, co vám budu vykládat, nádhera!!! Úžasní človíčkové, nové zážitky, skvělý jídlo, hřejivé sluníčko, radost v očích všude kam se podíváte… najela jsem tam na divokou vlnu a už jsem se vezla. Byla to jízda… jedna z mých nejkrásnějších:-)))…

Návrat domů byl směsice všeho. Samozřejmě jsem se těšila na syna… ale stejně, když jsem u moře, je ve mně něco jiného. Něco, o co nechci přijít. Jsem taková nějaká celá rozevlátá. A tak se někdy přistihnu, že zůstat v Itálii napořád by nebylo vůbec k zahození. Jenže pak jsem zase doma a nestačím žasnou. Jak jen bych tu zdejší krásu mohla chtít opustit? Mám to tady tak moc ráda:-))).

Pěkně od každého trošičku. Když zatoužím jet k moři, můžu se tam přece kdykoliv vydat. Navíc když jsem se vrátila domů, sluníčko svítilo tak přenádherně, jako by léto ani náhodou neskončilo.

A to se muselo využít:-).

Každičký den jsem byla pořád někde venku. Někdy v lese, někdy u vody, taky u mého oblíbeného lomu, kde mám obojí…vlastně jsem stihla i nějaký ten hrad a zámek… dokonce jsem řídila i R8… má divoká jízda prostě pokračovala dál. Byla jsem k nezastavení. A asi pořád ještě jsem. Jen co dopíšu tento článek, už zase letím ven:-). Nemůžu se toho nabažit. Podzim je prostě tááák nádherný. A ty barvy, však víte určitě sami. A zase je tu jedno navíc:-)… moji milovaní kamarádi a kamarádky byli vždycky se mnou.

A teď už bych snad mohla něco napsat o mé poslední přečtené knize. Deset přání. Budu se opakovat, ale Katy a její způsob života i psaní prostě miluju. Snad se někdy setkáme.

A je to venku! Že by moje první přání:-).

Katy píše přesně pro lidičky jako jsem já. Pro lidičky, kteří mají své sny, ale které je třeba sem tam k něčemu popostrčit. Jo, já to potřebuji docela hodně, protože někdy ulítnu fakt dost vysoko:-). Vlastně jen málo kdo mě umí přitáhnout zase zpátky na zem. Nicméně pravda je, že se to samozřejmě snažím držet v rovnováze. Jak by to jinak vypadalo, že ano:-)?

Deset přání je první vydaná kniha, kterou Katy napsala. Já ji četla jako poslední. Asi to tak mělo být. Asi právě teď přišla na řadu doba, kdy potřebuji čist její neuvěřitelný příběh od začátku. Tentokrát to nebylo o Itálii, i když na tu samozřejmě taky řeč přišla. V první řadě to bylo o přáních, o lásce k lidem i k Barceloně, o krocích, které ji ke splnění snů přivedly.

Je to neskutečně motivující příběh. Člověk nestačí žasnout a už se mu v hlavě rodí nápady, jak bude na své cestě za sny postupovat dál… třeba i touha sednout ke stolu a napsat si deset přání:-)…

A teď se rozloučím. Mějte krásný dny! Na své sny nikdy nezapomínejte! Byla by to škoda, nemyslíte? A jestli nevíte, jak dál, zkuste sáhnout po nějaké knize od Katy, je tam tolik odpovědí, že bude valit oči. Vaše srdce bude při čtení poskakovat radostí a jásat hurááá!!! Třeba vás napadne i to, pustit si Beautiful Day a nespoutaně si zatančit po obýváku… Jo jo, už to tak je, i k tomuto mě tato kniha přivedla:-)...