Blog

Biomanželka

Je léto a prázdniny k tomu. Pro většinu z nás doba odpočinku a pohody. Děláme i činnosti, na které během roku zapomínáme. Přesto si i v teplých měsících najdu čas na čtení:-).

U vody se nejlépe čtou příběhy, které pobaví. Tak tady jeden máte: Biomanželka od Michaela Viewegha. Tato starší kniha se ke mně dostala dost neobvyklou cestou. Kamarádka ji našla v budce s odloženými knihami. Já osobně jsem se s takovou příležitostí ještě nesetkala, i když samozřejmě vím, že něco takového existuje. Možná je to z toho důvodu, že spíš běhám po lese, než po městě, kde se tyto knihobudky nacházejí.

Mimochodem super nápad. Moc chválím toho, kdo to vymyslel:-).

V této knize jsem zase našla kousek sebe. Tentokrát trochu z jiného úhlu než obvykle. Z pohledu rodičky a touhy být dobrou matkou, tudíž dělat pro své dítě to nejlepší. Věnovat se mu a dávat mu pohled na život, jaký jinde nezíská. Nikdy mě nenapadlo, jak obtížný a komplikovaný tento trend pro mnohé muže může být. Někdy je těžké si vzájemně porozumět. Rozhodně by se nemělo nic přehánět.

Kniha je občas psaná trochu vyhroceně. Je nutné ji brát s jistou nadsázkou. Za odměnu se pak člověk opravdu dobře pobaví. Hlavně si nebrat nic osobně:-).

Biomanželka pro mě byla zpočátku ohromná sranda. Smála jsem se tak, že se syn až podivoval, co to vlastně čtu. Nevěřil, že se směju něčemu tak obyčejnému, jako je mužský pohled na zahradu nebo na lunární kalendář. Mimochodem obojí je mojí součástí. Zahrada je můj oblíbený relax a lunární kalendář mám na stole hned vedle počítače. Každý týden si ho s velkým zájmem čtu:-). Je sice pravda, že úplně do detailu ho nedodržuju, ale už v mnoha případech se mi potvrdilo, že něco na něm opravdu je. Podobné nadšení vidím vlastně ve všem, o čem se v knize píše. Doma jsem teda nerodila a domácí výuka mi také nic neříká. Mám ráda nějaký čas pro sebe. Syn tedy navštěvuje úplně obyčejnou státní školu. I přesto, že mu musím pořád dokola vysvětlovat, že známky nejsou vůbec důležité, nebo i to, ať se ničím nestresuje. Zatím to dáváme docela v klidu. Při každé vhodné příležitosti mu také připomínám, že důležité je zůstat svůj, sledovat, co ho v životě baví a to následovat. Snad si má slova bere aspoň trochu k srdci:-).

A tím se dostávám k zájmovým kroužkům. Ty u nás v trendu také zrovna nejsou. Nějaké pokusy samozřejmě byly, ale pokaždé to končilo tím, že tam syn chodil s donucením. Navíc opravdu upřímně lituji rodiče, kteří volné víkendy věnují objíždění různých závodů a tréningů. Kde je pak místo na nějaký rodinný život, nebo nějaké poznání krásných míst v naší přírodě? Ale každý má svoji cestu. Když někdo touží sbírat medaile a diplomy, je to jeho věc. Já mu to vymlouvat určitě nebudu, ale my raději sbíráme zážitky.

Máme rádi volnost. Děláme, co se nám zrovna chce. Diktovaná zábava typu dnes budeš běhat, zítra hrát na flétnu a pozítří plavat, nám jednoduše nevyhovuje. Co když se chce synovi třeba zrovna kreslit, fotit nebo skákat parkour? Nebo provozovat tolik oblíbenou zábavu dnešních dětí lov na Pokémony? No není to fajn, že chtějí jít teenageři sami od sebe na několikakilometrovou procházku a pořádně se protáhnout na čerstvém vzduchu:-)))? Chodí v mrazu, v dešti, někdy dokonce i v bouřce:-))). Je jim úplně jedno jaké je počasí. Nejsou to šikulkové? Ukázka toho, jak zkombinovat příjemné s užitečným, ale i tady samozřejmě platí: Všeho s mírou:-).

A teď zase zpátky ke knize. V závěru jsem pochopila, že Biomanželka je opravdu jen zdánlivě humoristickým románem. Jo když někdo nevnímá své okolí, tak to tak potom dopadá. Pomsta bývá někdy sladká, ale já mám raději příměří. Možná bychom měly my ženy v lecčem ubrat a všechno tak nepřehánět. Naučit se prostě jen být a s láskou přijímat život, jaký je. Podporovat své talenty i přirozenou krásu, ale nevytvářet si škatulky, do kterých zapadneme a do kterých ne. Stejně tak to platí u našich ratolestí. Prostě žít po svém, nikomu nic nevnucovat, ale hlavně nezapomínat s dětmi i s muži mluvit a naslouchat jim. To platí samozřejmě i obráceně. Držím pěstičky, ať se nám to všem daří. Vím, že někdy je to o nervy:-))).


Zpět na blog
Lenka Prošková

Lenka Prošková

Jde cestou, kterou si sama zvolila. Baví ji dělat věci jinak než ostatní. Miluje svůj život. Má ráda sebe, svého syna, rodinu i přátele, prostředí, ve kterém žije, a asi všechno, co ji dokola kolem obklopuje. Miluje svobodu, život jaký vede a to i přesto, že je asi každému jasné, že vždycky všechno dokonalé zdaleka není. Lenka je autorka dvou knih pro ženy Všechno má svůj čas a Krásná neznámá. Píše nejen knihy, ale také články, díky kterým se snaží lidi inspirovat ke klidnějšímu a radostnějšímu životu. Má ráda sny a lidi, kteří mají odvahu je následovat.

Její příběh si můžete přečíst zde. Lence můžete napsat na info@lenkaproskova.cz. Najdete ji i na Facebooku.