Konec a začátek

Začíná léto. V této době se ve mně vždycky mele spousta podivných pocitů. Mám touhu být divoká a nikým nespoutaná. Mám chuť si naplno užívat života:-).

Jsem opět v mé milované Itálii. Ano, v Itálii, kde jsem toho už tolik zažila a kde to mám opravdu velmi ráda. Tentokrát jsem se vrátila na místo nedaleko Lago di Garda. Je to nádherná oblast.

Přichází večer. Sedím na balkoně a snažím se začíst do knížky. Vůbec mi to nejde. Nemůžu se soustředit. A tak koukám kolem sebe. Užívám si úchvatný výhled na jezero i hory. Místo čtení přemýšlím o událostech posledních dnů.

Ukončila jsem vztah.

Fouká vítr, nedaleké stromy se kymácí ze strany na stranu. Je to jako by ke mně promlouvaly. Neboj, zase bude dobře. Já vím, odpovídám jim v duchu. Jsem klidná, když vtom mi od něj na mobil přichází zpráva.

Mám tě rád víc, než si myslíš.

Miluju, když mi vyznává lásku. Jenže teď nic takového slyšet nechci. Místo pocitu uspokojení mě pohlcuje bolest.

Ty krásná a dojemná slova mi napsal člověk, který byl jeden z mých nejbližších, má zakázaná láska. Tak nějak oba cítíme, že k sobě patříme. Nicméně jsme se potkali v nesprávnou dobu. Teď spolu být prostě nemáme. Tak to cítím. A proto se ho snažím ze svého života už po několikáté vyloučit. Jestli to bude úspěšně, to nevím. Něco podobného ukáže až čas.

Před svým odjezdem jsem mu napsala dopis. Žádné výčitky ani nic podobného. Jen hromada dojemných pocitů. Mě i jeho vzal víc, než bych si předtím dokázala představit. Nechala jsem v něm promluvit své srdce. Odjížděla jsem s přesvědčením, že už ho nikdy víckrát neuvidím.

Teď bojuju, jak se dá. Zpřetrhat pouto, které nás drží při sobě, se však častokrát ukazuje jako nemožné. Jsem bezradná. A tak ho jen znovu prosím, ať mě nechá v klidu jít...